Milý deníčku...
... Dlužím ti už téměř měsíc staré zápisky, kdy se udály zajímavé věci.
Ve
čtvrtek jsme byli se třídou, mno spíš s celou školou, v divadle. Ale
nepředbíhejme, předchozí den je taky zajímavý. Den před divadlem jsme se
totiž ve škole dozvěděli, že tam máme jít ve společenském oblečení. No a
samozřejmě já, tvor nepříliš společenský založený, jsem na sebe nic
takového neměla.
Tak jsme se po škole s kámoškou daly do shánění. Ještě předtím jsem volala domů, jestli nemáme něco společenského na mě. Pak mi došlo, že to byla blbost, když já nic nemám a mamka má menší velikost, než já. Naštěstí jsem měla sebou peníze, takže jsem si koupila hezkou růžovou halenku. K sukni jsem neměla boty, a shánět nějaké v mé sloní velikosti takhle narychlo by byla mission impossible, takže jsme rozhodly, že půjdu v kalhotách. Doufala jsem, že doma nějaké vhodné do společnosti mám.
Po návratu domů chtěla jít mamka shánět nějaké společenské boty na mě. Říkala jsem, že tady v tomhle zapadákově nic na moje tlapy nesežene. Ale říkat neříkat…
Po cca. půlhodině ve městě to konečně vzdala. Chtěla jít ještě za našimi příbuznými, ale já s ní nešla, protože jsme se moc nepohodly. Doma jsem se ale rozmyslela, částečně k tomu přispěla ne moc dobrá nálada, částečně SMS (soukromé!) od bratránka.
Šla jsem na ono místo, kam šla předtím mamka beze mě. Už odtamtud odešla, což bylo vlastně dobře. Protože jsem si tak bezvadně pokecala, uklidnila se, a věřte nebo ne, nálada se mi dost zlepšila. Pokud někdo dokáže působit vyloženě kladně, je to moje teta. :-)
Krom dobré nálady mi dala i kalhoty, které už nenosí a velikost mi přesně sedí! :-) Takže o společenské oblečení do divadla je postaráno.
Druhý den jsem se hezky oblékla, a vyrazila na vlak a k divadlu. Když jsem tam dorazila, spousta lidí už tam byla, a další přicházeli. Kdo ví, jestli jsem se spolužákům v tom neobvyklém oblečení líbila, nic neříkali. xD Poté dorazila i kámoška, také jí to slušelo. Navzájem jsme si oblečení pochválily. :)
Představení s názvem Čistírna* bylo super. Docela jsme se zasmáli, a s kámoškou jsme se docela bavily i tím, jak někteří kluci s otevřenou pusou zírali na nejkrásnější ze všech hereček. :-D
O přestávce jsem dokonce kámošku překecala, aby mě vyfotila. Takže se níže můžete podívat, jak vypadám ve společenském oblečení. :) Prý mi to sluší, co myslíte vy?
Mno to je asi tak všechno, a ještě musím dodat, že tyto dva dny byly super. Ve středu byl jeden z nejlepších "pokecových" dnů, a ve čtvrtek jsem byla poprvé v divadle většího typu. Oproti tomu našemu malému městskému je větší a hezčí. :) Mno třeba se jednou podívám i do Národního. :-D
Zde je ta slíbená, moje fotka v divadle:
* - Zde jsem napsala děj představení (kdybysme z toho neměli ve škole psát slohovku, tak ho tu nemáte :-P)
Čistírna
Příběh
se odehrává v Anglii, v jedné čistírně prádla. Čistírna byla postavena
na místě bývalého sídla bohatého lorda, ve kterém měl ukrytý svůj trezor
se zlatem, který tam zůstal dodnes.
Našli se ale tři lidé, kteří o trezoru věděli a chtěli jeho obsah získat pro sebe. Neteř onoho bohatého lorda, její milenec, a jeho pomocník, který vykonal na cestě za vytouženým pokladem nejvíce práce.
Našli se ale tři lidé, kteří o trezoru věděli a chtěli jeho obsah získat pro sebe. Neteř onoho bohatého lorda, její milenec, a jeho pomocník, který vykonal na cestě za vytouženým pokladem nejvíce práce.
Ve
vykradení trezoru jim bránilo hodně překážek, ať už zazděný samotný
trezor, majitelka čistírny, stále se okolo ochomýtající strážník,
zákazníci vyzvedávající si vyčištěné prádlo, tak i neshody mezi nimi
samotnými.
Lordova
neteř se mezitím rozešla se svým milencem, a zamilovala se do jeho
pomocníka. Takže když poté, při novoročních oslavách, aby to nebylo
slyšet, vyhodili trezor do vzduchu, získal její bývalý milenec jedinou
zlatou cihlu z celého úlovku, a zbytek si nechali pro sebe.
Příběh
Čistírna je zajímavý a plný komických situací, ať už jsou to časté pády
pomocníka ze schodů, odhánění zákazníků z čistírny, nebo přesvědčování
strážníka, že to, co našel v jejich kufru s nářadím, opravdu není
dynamit. Určitě stojí za zhlédnutí, pokud máte rádi komedie tohoto typu.
Erika | 19. dubna 2010 v 19:31
Moc ti to sluší. Zvládla jsi to na jedničku.Divadlo je prima, když se už nemusí chodit na zasloužilé autory jako v minulosti.